Bořek Roháček vzpomíná

Pokus o přehled či nástin akcí chlapeckých družstev od roku 1969

      Jak dobře známo, postihly nás v letech 1997 a 2002 katastrofální povodně, které zničily i důležité a vysoce chráněné fondy a dokonce vojenské archivy. Nelze se tedy divit, že byl postižen i Sokol Malšovice, na hřišti naměřeno ….cm! Události před skoro čtyřiceti lety dávali dohromady a obtížemi a mezery i nepřesnosti jsou tu nevyhnutelné.

     Prý se to nemuselo stát. Kritickou sníženinu hráze znala spousta cyklistů jezdících na Stříbrňák. Povodeň v roce 1997 tam pak sledovaly přímo davy malšováků a hlavně ohrožení  baráčníci bombardovali různé instituce, když se voda blížila a začala prosakovat. Bez odezvy, několik aut by to prý zachránilo. Když bylo druhý den v Úprkovce ½ m vody, dorazila kavalkáda tater naložených kamením. K průlomu se už dojet nedalo. Po povodni napsaly Hradecké noviny, že Povodí Labe se chovalo příkladně – nebyl zapotřebí ani tajemník OV KSČ- V roce 2002 se ještě více proslavilo Povodí Vltavy, které mlelo elektřinu na přehradách do poslední chvíle /jako na Pastvinách/. Policie dokonce vyšetřovala pracovníka, který upřímně řekl, že rozlitá voda není jejich starostí.

     Výsledek složitého pátrání :

1969 – podzim     Roháček u Jirouta

           XII             žáci na turnaji v Liberci

1970      I              žáci na turnaji v Berlíně

            jaro           účast v OP dorostu – musel se vyhrát

  1. žáci na přeboru ČSR                                                                                                                       

dorost vyhrál KP : Mirek Chmelař, Jirka Voříšek, Petr Baťha, Aleš Vít, Pepa Michálek, Jirka Pavelka, Mojmír Kubín, Olda Kopecký.  Nehněvajsa

1972                     kvalifikace do II.ligy v Malšovicích – postup 24. – 25.6.. Přebor ČSR žáků

v Havl.Brodě.

                          IV.účast na „Zmrzliňáku“ žáků“   „Sedmička“ Praha žáků VC Prahy žáků –

                            II.místo

1973                    dorost hraje II.ligu

                      žáci na celostátních turnajích /1/73 Petřiny/, přebor žáků v Liberci, II/73 roč.

                     57/58 :Jakubíček, Matoušek, Hes, Voříšek

                     VII/73 dorost vyhrál turnaj mužů v Letohradě

                     žáci na turnaji v Bautzenu

1974                   dorost na VC Prahy- II.místo , vítězství ve II.lize Dřevěnice – „úspěch“ /neví

                     me jaký/

                     žáci na celostátních turnajích, VI/74 turnaj žáků v Kockte

                     Dorostenci v r.1974 : Hes, Poslušný, Voříšek, Jakubíček, Matoušek,

                     Dolanský, Kubín, Vitvera

1975                   žáci vyhráli „Zmrzliňák“  na Slavii

                     Dorost na VC Prahy, ještě hraje Kobliha

 

1976

 

 

1977                  Přebor ČSR v Ostravě :Kozánek, Jakubíček, Vitvera, Raiter, Chmelík,

                    Buchal, Matoušek

 

  1978       Přebor ml.dorostu v Dubí : Černý, Zahrádka, Fejfar, Kossler, Peřina, Blecha,

                 Bačina, Hejzlar. Vedoucí – Kozánek + Rezek

 

Sport v pradávných dobách

      Hradecká formule

     Mým prvním sportovně-diváckým zážitkem byl, opravdu nekecám, „hradecký okruh motocyklů a automobilů“ ASI V LETECH 1946-49. Trať /v dnešních názvech/ : z Ulricháku k mostu, doleva k Č. ROZLASU, DOLEVA Karlovou až ke Koruně, tam ostrá zatáčka do Gočárovy třídy. Povrch – dlažba. Trasa obložena slaměnými balíky. V motocyklech vynikal Ant. Vitvar z Nové Paky na nortonu, a v autech jezdily upravené aerovky, některé už neznámé značky a již i závodní speciály, masserati, ferrari a cisitalis

     Fotbal

     KP a pak II.liga se hrály na „škváráku“ u nemocnice, přišlo i 11.000 lidí. Asi v r1952 odklizen fotbalový kapitalista, internacionál a dodnes světově slavný Pepi Bican. Moc se nehonil, ale co kopnul, sedělo. Lidi se těšili na padáčky do vinglu a penalty bez rozběhu. Traduje se, že na 1.máje, když fotbalisti povinně kráčeli před vrchností, místo „ať žije KSČ“, začalo se volat „ať žije Bican“, a musel z Hradce pryč. Přece ho pak ještě nechali zakopat za Slavii čili Dynamu Praha.V r.1960 Spartak Hradec na první pokus vyhrál ligu a na škváráku hrála pak Barcelona! Tehdejší sestava přibližně: Matys, Andrejsek, Holman, Pičman, Krejčí, Štěrba, Macek, Šindelář, Kvaček, Michálek, Bořek, Tauchen? . Hledík nesen fanoušky třídou Obránců míru k bytu proti Avionu. S Mílou Kvačkem  jsem se později setkal jako s tatínkem velmi dobrého žáka a dorostence Dukly Liberec. Ŕíkal, jak to tehdy chodilo. Hráči byli zaměstnanci Škodovky a občas šli do práce, rozhodně ne v pondělí. Kvaček jako technik v ČKD  za nutné zařezávat. Finance – nějaký tisíc navíc. V Hradci trénovali internacionálové Ludl a Hemele. Ten jednou řekl pro Svobodné Slovo o Hradci : když se chce hrát I.liga, musí být i prvoligoví funkcionáři – stále platí. Velkou hvězdou  Dukly byl tehdy …Přáda. Po mnoha letech, již za kapitalismu, v TV pořad o bezdomovcích v pražském podzemí. „No já jsem tady byl s nějakým Přádou..“. Občas se o něho přece jen postarala jistá paní, ale už je léíta po smrti.

     Hokej

     Do hokeje jsme se zamilovali už před válkou. V r.1947 jsme vyhráli MS v Praze a je asi pravda, že do zbídačelého Rakouska šly od nás vagony jídla a uhlí. Rakušáci nám totiž přihráli titul, když porazili favorizovaní, avšak ožralé Švédy.

     Slavná jména : Zábrodský, Trousílek, Kobranov, Modrý. Nároďák byl v r.1949 pozavírán až na „šéfa“ Zábrodského. Dodnes žije ve Švédsku stále s podezřením, že tehdy s STB spolupracoval

     Pro dnešní znalce hokeje může být překvapením, že v Anglii byla profesionální liga složená z neprvořadých kanaďanů, kteří hráli s naším nároďákem/Gut, Tikal, Pantůček../rovnocenné zápasy. Na MS vysílala Kanada celá desetileté amatérské kluby, nástupem SSSR /1953?/ byli vedle. Vyhrály naposledy Pentinkton Veea a výběrům se nevedlo. Zatím co v Pardubicích byl umělý led bez střechy asi už před r.1950 a I.liga od nepaměti, v Hradci se hrála II.liga na přírodním ledě na tenise vedle lázní. Zimní stadion se budoval pomalu, snad v akci „Z“/svépomocí/. Samozřejmě pod otevřeným nebem se hrálo aso od r.1961./?/.Za to malšovický stadion jen frčel, protože byl hlavně pro dojezd Závodu míru, což byla naprostá politická priorita.

     Známým hokejovým klubem byl M,eteor Svobodné Dvory, pozůstatky dřeveného stadionu tam byly ještě v 80tých letech. A v Malšovicích byl hokej dřív než fotbal! Vyrostl tu známý representant a hráč Pardubic Jiří Dolana, se kterým hrál jako žák náš předseda Jirout. Šatny byly postaveny původně pro hokej..

     Volejbal

     V roce 1956 jsme byli v mužích mistry světa !!!  a odbíjená měla ještě prestiž, nikoli však v Hradci. Representanti byli soustředěni především v pražských klubech. Slavná genrace : Paulus, Tesař, Šorm/ATK –DUKLA  Praha/, Musil, Malý, Purnoch, Humbal/VŠ Praha, Paldus, Jonáš /RH Praha/, Toman/Spartak Potrubí/, Láznička /ZBROJOVKA bRNO/, Golian /asi Slovan Bratislava/.Pro turnaje Paulus+Šorm vytvořili s místními amatéry Sokol Bílá Třemešná a úspěšně hrávali I.třídu. K překvapení všech mohu sdělit, že máme na Sl. Předměstí velmi zachovalého důchodce ing. Richarda Baudische, ktterý si jako osmnáctiletý mohl zahrát v I.lize proti legendám v barvách Dynama Pardubice a vidět je opravdu zblízka. Také Jirka Hanka/snad se mu dobře daří!/ hrál na turnajích alespoň s Třemešnou.

V Hradci byla špička Spartak Strojírny Plotiště/kolem r.1953/ odsunuta do Dynama HrDEC  pak do Slovanu. Hráli II.ligu a divizi : Bárta, SILBERNÁGEL, Nouzecký/smečaři/, Hanka, Šejvl, Kašpar/Číča/, Dála, Svoboda, Kohout, později Fejk z Třemošné. . . . Velmi technický, ale přece jen subtilní mančaft.

Slovanu asi kolem r.1960 vyrostla konkurence v Žižkovi. Slovan  představoval – v dnešní hantýrce „znalostní „ či „sofistikovaný“ sport : trenéři, rozhodčí, bafuňáři. Žižka, to byli samorosti, neškolené amatéři : Sýkora, ing.Metelka, ing.Forman, mgr.Vávra, Rezek, Oberreiter, Dvořáček, později Krejčí, Dítě … Na  „zdravotce“  byla dobrá parta-vesnický styl vedení jako v Malšovicích, vysoká úroveŇ HUMORU . Chodili si zahrát také doktoři z lékařské fakulty –prof.Mělka, Ošanec, Danda/tajný autor rodokapsů/, univ. Hodnosti jsem zapoměl. Žižka se výkonem Slovanu i vyrovnal, ale v KP ho postihla květnová krize a nepostoupil. Podle mne, protože to mydlili bez přestávky celý rok. Slovan předčily i dvě družstva dorostenců/liga + KP/ a výborné žačky, pak chlouba Slavie.

Asi v roce 1966 spojením Slovan + Žižka vznikla Slavia, otcem byl velmi schoipný Jaroslav Lahoda /jinak poz.hokej/. Konečně měl být i pro volejbal dobré podmínky. Sběrna sportky, důstojní funckionáři, metodické rady, politickovýchovné komise, zaměstnanci a nedivil bych se kdyby i org. KSČ. Konečně za peníze, a tedy tlačenice a intriky. Pocit velikosti a nadřezenosti. Všichni jsme Slavia, pravil jednou jinak solidní Květa Kappl. O zrušení Žižky byly jistě  pochybnosti, ale šlo o peníze.

     Trenérem z nouze

     Asi v r.1959 dopadla na družstva mužů pohroma : povinnost pečovat o dorostence. Byls  v SŠD, něco o tom víš, sežeň, a starej se, nebo končíme, žadonili hráči Lokomotivy Hradec. Co byla ta SŠD ? Zpět do roku asi 1952, sportovní školy dorostu v různých odvětvích byla vymoženosti socialismu  dle sovětského vzoru. Vše zadarmo, materiál nebyl problém, v létě soustředění, v zimě na lyže.  Volejbal v Hradci vedl Jarda Bárta, hřiště na dnešním sokoláku vedle lázní, v zimě ale malé tělocvičny. Příznačné bylo, že z Hradce se přihlásil jen R. Baudisch a já, jinak výhradně kluci z průmyslovek : z Náchoda, Solnice, B.Třemešné, Třebechovice atd. Vzpomínám na pány Makalouše, Sýkoru, Pecha, Šolce, Kroulíka … S Jirkou Šolcem jsem později hrál trochu v Dynamu. Po zápase ve St.Městě-Trutnov /nebo v Poříčí/ jsme táhli přes hospodu k nádraží a Jirka prohlásil : Vsaďte see, že s váma domů nepojedu a začal zvonit u domků, jak šly za sebou. Asi 5x ho vyhodili, pak Jirka zapadl a vyhrál. Ponaučení, co platí na ženské. SŠD  měla úroveň a Bárta předváíděl, jak se moderně trenuje. Do Lokomotivy sehnali hlavně košíkáře ze Spartaku. Moc to vážně nebrali, ale s nimi se přišli podívat bráškové a jejich kamarádi a samozřejmě taky to zkoušeli. Tehdy teorie pravila, že odbíjená je od dorostu a žákovské celky neexistovaly. Viděl jsem, že si páťáci, šesťáci s míčem poradí a že by tu byla cesta jak vůbec nějakou mládež podchytit. Pepa Ježek přivedl Peťu, hrál tu i Šisler starší. Šel jsem na vojnu, a když jsem se vrátil, Lokomotiva už nebyla. Kamárád  Míra Krejčí mě pozval na Žižku.

     Nafouklý Roháček na Žižkovi

     Tamní dorost hrál výborně KP a trenérovi Rendovi Formanvi až asi nebylo dobře, brzy potom zemřel na leukémii. Někteří borci mě znali z Lokomitivny a zařídili, aby Jirka Sýkora pozval „hošu“ do akce.

KP se vyhrál, ale družstvo až na Lubu Petra končilo. Nezapomenutelným kapitánem byl Jóža Zálešák. Do kvalifikace o dorosteneckou ligu bylo třeba  postavit nový celek a způsobit zázrak. Stalo se : kluci vyšlí z devítky vyhráli. Byli to hlavně pánové /dnes těsně před důchodem/ Šisler, Kramář, Ježek /ten má velké zásluhy, že propagoval volejbal na ZDŠ P..Morozova, dnes Habrmannova, Petr, Krejčík, Jonáš, Kocián, Bujárek… Pak hráli i Lojza Kohout z Třebechovic /dnes fabrikant/ a Béda Kracík /proslul jako privatizačnní talent/.

Žižka patřil 2 roky mezi nejlepší celky ČSSR. Finále republiky zablokovaly buď Slavie VŠ Praha nebo RH Praha, jinak Žižka vyhrál spoustu turnajů i mužů, mimo jiné VC Prahy a Dřevěnice /už nevím, jestli vícekrát/. S Moraváky a Slováky jsme nikdy neprohráli. Oťák Krejčík a Jirka Śísler šli rovnou z dorostu do Dukly Liberec a Oťák tam kapitánoval Ačkoliv jsem asi různě blbnul, toto se i dnes jeví jako dobrá práce. Kluci hráli to nejnovější, co bylo k mání, fyzička výborná, organizačně dobře zajištěno. Dospěláci fandili a nechali mě řádit. Finance se pak udělaly u Kappla. Utrácelo se dost, ale tím nejlevnějším způsobem, jako pak v Malšovicích. Další zázrak však nepřišel, srovnatelní následovníci nebyli. Začal být aktuální někdejší vynález žákovského volejbalu. Už ve Slavii jsme založili „Zmrzlinový pohár“, kde perlily hlavně děvčata z bývalé Źižky /Šperlingová, Sýkorová, Ficencová, Nicoleta F“urbacherová.,Švecová.Asi se dávno neví a tehdy se rychle zapomělo, že holky nejvíc naučil jistý Mirek Chaloupka, ligový dorostenec, který s nimi vyváděl, co bylo třeba v lize: rvačku o míč, válení po zemi, nic nevzdávat atd. Opravdu přesně nevím, ale hrály v Žižkovi asi okresní přebor žen. Míra byl odstaven a nastoupil otec Sýkora.. Ostatně kdo ví, jak by si dorostenec poradil s principem „buď se žádnou nebo se všemi“.

Držte ho zkrátka!

     Slavii jsem nejprve velmi fandil, ale brzy jsem dostal přes čumák. Mocní výboři měli chytrý nápad. Ať se drzý hoch popelí s mrňaty a výsledky předejme schopnějším a spolehlivějším odborníkům – již za nějaký peníz. Je třeba ho metodicky a politickovýchovně řídit /cituji asi přesně/ a držet zkrátka. Pochopiv to, sebral jsem zájemce a pod křídly pionýrské organizace ZDŠ Šimkova provokativně založil  B o r o m e o. Hrálo se totiž na hřišti bývalého Boromea, dnes Biskupského gymnazia. Snad dodnes tam je vysoko na baráku naše heslo „Pod zákonem volnost“. Štěatí se usmálo a podařilo se zbláznit partu velice šikovných kluků ze 6. – 7.třídy.  Boromeo brzy nemělo konkurenci i mezi staršími a vyhrálo bez porážky další Zmrzliňák. Hráli pánové :Smutný, Mareš, Pražák, Můller, Resch, Trčka, Pavelkové, Samoel, Petrovický … Na Boromeu se objevil i Pepa Novotný Pid Matoušek. Mohl být tak rok 1967- Klub se financoval sám, i brigádničkami, kdy pomáhal skvělý tatínek ing.Mareš. Vyjednal  jsem zadarmový pobyt v Oberhofu/NDR/, hrálo se pro nedostatek příležitostí i na turnajích mužů. Ve Volanicích měli 13letí kluci + trener ve skupině Duklu Jihlavu B se známým hráčem Bumanem a udělali set. Žáci totiž hráli bez chyb, dobře drajvovali, podání a rány pochytali do bagrů, vojáci bušili do saka a do autů. Boromeo bylo slušnou provokací vůči jednotné socialistické tělovýchově a prošlo jen díky situaci let 1967 – 1969. Před tím i potom by bylo smeteno.

Velkoklub FOMA

     Nějak se objevila možnost dobré existence v nové TJ FOMA a uskutečnil se s ní epochální zájezd do Západního Berlína v září 1969. Do NDR jsme měli jako kontrarevolucionáři červenou. FOMU však také postihla velkoklubová manýra: z čistajasna vedení oznámilo, že úspěšný tým přebírá jistý pan Hodoval a nechť se /podle slávistického receptu/  věnuji prckům, když to tak dobře umím. Na to jsem se samozřejmě vykašlal a odevzdal všechny věci. Pan Hodoval měl zkušenosti s dcerou a s děvčaty a asi netušil co ho čeká. Za 14dní byli hoši ve Slavii, kde ještě měli soutěž /snad i ligu/, ale bez lidí. Ujal se jich Bárta, jediný tam kompetentní trenér. Toto družstvo jen s malými obměnami vyhrálo nepřehledné množství turnajů, alespoň 1x přebor ČSSR. I.ligu hráli ještě „Mozek“ Smutný a nejdéle Béda Trčka, brácha toho našeho. Bárta nebyl na to, aby někde scháněl talenty a následovníci na Slávii řadu let nebyli.

Malšovice

     Ještě na podzim 1969 ke mně přijeli na kolách kluci, o které nestál Hodoval ani Slavia, že by jako chtěli atd. To mě obměkčilo. Jel jsem nejdřív na Slezské za Evženem Kozlovským. Tam byly celkově lepší podmínky než v Malšovicích. Nelíbí se nám jak to děláš, řekli poctivý bolševik.

     Evžen zažil, co si asi těžko umíme představit, v české vesnici na západní Ukrajině, přechod front v r.1941 a 1944., k tomu německou okupaci. Prý asi ze 2km viděl, jak se kopou velké příkopy, do kterých Němci stříleli, po stovkách své oběti. O vesnici se naštěstí přímo nebojovalo a Wermacht se v obou případech choval slušně a nedrancoval. Za vajíčko- sirky.Česky mluvící voják ukazoval klukovi v dalekohledu „vaše“.

     Tak teda za Jiroutem. Známý reakcionář byl příchodem průseráře pobaven a dal zelenou. Už v lednu 1970 hráli žáci Malšovic v Berlíně a události nabrali tempo, ze kterého mám v hlavě zmatek a které snad postihneme níže v nějaké příloze. Duch Malšovic se mi líbil, žádný metodický a funkcionářský dohled, Politickovýchovná práce ovšem byla : spočívala v předávání politických fórů, v srpnu školení o bratrské pomoci. Utrácela se spousta peněz, ale tím nejlacinějším způsobem jako v Źižkovi. Po okrese se jezdilo ba kolách, pionýrech, jinak hlavně vlakem na slevenky. Hodní tatínkové za benzin. Vzpomeňme na varšavu pana Hese a forda korzára s pravým řízením pana Matouška. Občas „modrým šípem, garantem  těsně před smrtí. Z Kostelce nad Labem jsem dovezl slušného robura /taky benziňák NDR/, který dokonce vezl dorostenky Slavie do Bíliny. Jako nerozvážný mladík jsem se chlubil, že jezdí na 17 litrů, a pak přes funkcionářské machinace byl robur přiděělen fotbalistům. Jednou u předsedy Bezra  / tam se řešily utracené tisíce/ jsem zahlédl výkaz spotřeby –35 litrů! Už je to dávno, byla to běžná podniková praxe, snad fotbalisti prominou.

     Sokol koupil ještě nisu /benziňák 2,1 litrů – 10osob / přivezl jsem jí z Rychnova. Mikrobusy se tehdy přetěžko sháněly. Nakonec jsem jí koupil sám a ještě vozila kliky na ligu. Rozřezána a rozšroubována byla na podzim v roce 2007. Pro úplnost a s nevelkou chutí se musím o smutně proslulé vývěsce ve městě, kterou mě tehdy bavilo dělat a štvát různé činitele. Předseda Bezr mi psal výhrůžné dopisy, ale potřeboval spíš kopie jako důkaz, jak mě zpražit. Lidi vývěsku dost četli.

O slavných i méně slavných

Fenomén Bárta

     Jarda Bárta /jinak technik ve Škodovce/ patřil v letech 1950-1953 k nehlepším čs.volejbalistům, speciálně smečařům. Říkalo se, že začal pozdě /hrál fotbal/ a na reprezentaci už neměl léta. Ukázkový kinogram smečování pro „košíkovou – odbíjenou“ /Dobrý měsíčník, bohužel brzy zrušen / byl natočen s Josefem Musilem / nedávno se dostal do světové volejbalové síně slávy /, ale Jarda byl lepší – ovšem těžko napodobitelný. Potřeboval nižší nahrávku, následující prda byla obvykle úspěšná, i když trefil chlapa nebo blok / tehdy se ale nesmělo přesahovat /. Kamery 8mm běžně byly, něco mohl natočit jistý pan Křešnička, který v té době připravoval hradecké TV studio. Bárta měl také nějakou vyšší trenérskou třídu a zaváděl tehdy moderní sovětský styl. Jardovou slabinou bylo silné hulení, které mu bylo osudné. Přebornickým dorostencům na můj vkus moc dovoloval.

Pavel Šíp

     Zcela neznámé jméno, ale byl to talent na úrovni Pepy Novotného. Přišel v roce 1963 na Žižku s kluky ze ZDŠ P.Morozova. Jako žák lehce smečoval přes pánské bloky. Zatím co všichni ostatní jsme se usilovně snažili vojně vyhnout / krásná modrá knížka /, utéci z ní, nebo se co nejvíce ulejvat, Pavel si postavil hlavu, že půjde na „ jedenáctiletku“  a nenechal si to rozmluvit, ale snažil jsem se. Po letech uznal, že jsem měl pravdu.

Břéťa Vachala

     Břéťu staršího znali jako dobrého rozhodčího volejbalisti široko daleko. Břéťu mladšího asi jen já. Tatínek ho jako 12 – 13ti letého poslal na volejbal, jenže kluk na sport opravdu nebyl, zato jsme si už tenkrát povídali o archeologii. Po letech se objevil v televizi jako čs., tj. světový expert na staroegyptské texty. Koncem roku 2007 ho president jmenoval profesorem Karlovy university. Takže nejslavnější „ODCHOVANEC“, jestli pak by si pan profesor vzpoměl?

Pepa Novotný

     Nejslavnějšího malšováka přiidržel u volejbalu Pepa senior, jinak by syn dělal jiný sport. Na druhé straně ctižádostivý otec tlačil juniora co nejrychleji k metám, a tak „holub“ byl rychle ve Slavii mezi kluky o 3 roky staršími, kde si pak užil střídačku. V Malšovicích by byl ve II.lize jedničkou a určitě by nestagnoval. Nevadí, nakonec hrál Pepa X let za nároďák . Tatík býval špičkovým barumákem na šestidenních a pod., soutěžích uměl vyměnit plášť za vteřiny na světové úrovni. Jednou mi táta vyprávěl: Pepa, už jako podnikatel měl sraz spolužáků a něco s autem. Vezmi si moje/taky slušný vůz/ říká otec: říká otec –PEPA:to nejde, co moje imidž? U Novotných je zřejmě ohromný archiv týkající se Pepovy kariéry  a národních družstev.

Případ Kobliha – Jirka Voříšek

     Odlanařil jsem ho z basketu a nakonec vozil na motorce večer do učiliště v Hlušicích za Nový Bydžov. Stala se chyba, že Kobliha zazářil na VCP žáků a hrál tak na 300%, obvykle jinak dost kazil. Skaut z Budějovic se zakousl a už nepustil, jeho klub měl zřejmě velké možnosti. Kobliha odstěhován, nakonec vystudoval „vysokou hnojárnu“, Hrál I.ligu a přes volejbal vydělal. Ivánka budějovičáci nějak přehlédli.

Pida

     Nelze opomenout. Jako třeťák začal na Boromeu /vzorem byl Oťák Krejčík na Parlamentě/  . Hned mi začal suveréně tykat, ale nikdy to nezneužil a byl to dobrý kamarád. Měl snad dvě slabiny. Nebylo možno ho přesvědčit, aby šel z nádraží pěšky na Ulrichák /tenkrát 60 hal./ ale mohl být opravdu znaven. Dále pak měl jako jinak výborný student a volejbalový cestovatel zmatek v českém zeměpise. Vzpomínám , jak baštil Kidymu Vidasovi, že jedem do Havl. Brodu přes Turnov. Pid také vedl stávku prvoligových dorostenců kvůli dietám. V Malšovicích se to tehdy nevedlo, nic jsem samozřejmě neměl ani já. U Matoušků jsme řešili politickou situaci a s rodiči se výborně bavili. Na Parlamentě u Matoušku jsem si mohl sednout do rollsroysu fantomu, s kterým u trampské chaty pardkoval pan Mládek, rodinný přítel a tenkrát britský obhodník s tryskovými stavy z Týniště nad Orlicí.

Bubákovo kolo

     Po okrese na kolech, pionýrech: Mojmír se na motorce nebál, ale na kolo nesedl, což vadilo provozu. Jinak to byl šikovný, spolehlivý a příjemný kapitán žáků a dorostenců, žádný moula. Vysvětloval jme mu, že kdysi se učili jezdit lidé velmi staří a že fyzika funguje. Už jsme na cestě za hřištěm skoro jeli, ale pak ne, ne. Fobie, neuróza? Záhada. Bylo to poučení, jak je někdy člověk složitej. Bubákovi se nikdo neposmíval a kluci tuto zvláštnost pokud vím, nekomentovali.

Mates

     Mrňavý Ivánek Muller šéfoval žákům Boromea a Fomy. Na podzim 1967 dotlačila Slavia do Hradce zápas ČSSR – Japonsko. Japonci byli tenkrát špička, vymysleli nový bagr a rychlou hru s falešnými smečaři a měněním míst. Hrálo se na Střeláku! Protože tam se vešlo nejvíc diváků. Ivánek uviděl a tvrdě zaváděl, kdo mohl a nešel na rychlíka, dostal vynadáno. Dařilo se to. V 15 letech sekl se sportem. Říkalo se :genetické zatížení, ďábel alkohol. Za totality posléze „příživa“,  /muselo se pracovat/ a kriminál. Potkal jsem ho později jako rozvedeného chlapa a zkušeného kriminálníka. Nedělám, a dělat nebudu, na něco si přijdu biliárem. Basy se nebojím, když je co číst a když si zajistím mezi ostatními nedotknutelnost. Byla s ním jako kdysi zajímavá řeč. Snad se mu za kapitalismu dobře vede. Potkáte-li ho, pozdravujte.

Géniové a magoři

     Jirka Šisler, pozdější profík v Dukle Liberec, učil se nový bagr celé odpoledne, déle než já. Mne to zase učil na vojně kamarád Zdeněk Háp, pozdější objevitel Ivánka Jakubíčka, Buchti i jiných. Na Žižku přišel také Viktor Šotola, pak dlouhověká opora mužů Slavie. Míče se od něho odrážely naprosto chaoticky. Co blbneš, říkali chlapi, když viděli mé úsilí. Jarda Pokorný, rovněž letitý hráč Slavie, ze školy měl pověst pro sport nepoužitelného případu. To samé platilo o nepolepšitelném grázlovi Zubovi, jehož jediné známé umělecké dílo byl Kačer Donald na vagonu. Jakou protekcí se dostal na akademii – dodnes záhada. Honzovi Svobodovi, který u nás taky začal, se říkalo „spící muž“ A zdálo se, že se na hry nehodí. Ponaučení pro trenéry : nedělejme rychlé závěry. Ostatně v Malšovicích se moc nesnažte o hvězdy: vytahovat se pak s nimi budou jiní. Většinou se však rychle ukázalo, co v někom je. Ale: na Boromeo přišel jistý hoch Král a já jsem žasnul. Příště už nepřišel a přesvědčit se nenechal.

Sláva Le Mans

     Sláva hrál v době, kdy ligová éra končila. Choval se vždy korektně, takže otázka, jak se z něho stalo bankovní zvíře. Snad ještě zažil pana presidenta na bankovních hrách, jistě ale slavné privatizační časy. Chtěl bych potkat Slávu v nějaké jeho slabší chvilce, kdy by trochu vyslepičil, jak to všeljak bylo.

Honza Drašnar

     Byl ochoten jezdit s ligovým dorostem a stal se z něj vedoucí + kouč specialista. Měl pěkné výsledky. Prý se to tak dělala /dělá v Kanadě/. Profesionální kouč, je klidnější, dál od problémů, objektivně hodnotí hráče a situaci. Snad Honza někde prosperuje.

Jarda Chládek

     Vedl velmi hezké žačky a pak dorostenky a měl embéčko, se kterým jsem zažil za Všestary slušné „hodiny“ a které vleklo nisu z Třebše na Pražské Předměstí. Takový byl /jistě i je/ Jarda dobrák. Holkám jsem občas nabízel manželství. Šklíbily se a  komentovaly, ale neříkaly ne!

 

Volejbal tě živit nebude !

     Tak to říkali mnozí rodiče, nejvíc jistě pan Pražák a paní Jakubíčková. Vít to přes sport a vojenskou tělovýchovnou fakultu dotáhl na náčelníka Dukly Liberec, Ivánek  /slaboproudý elektrotechnik-středoškolák/ šel z dorostu přímo rovnou do Dukly, pak do ciziny, vydělával valuty, pak profesionálně trénoval. Volejbal je živil a snad ještě živí velmi slušně.

Sport a morálka

     Asi jsem morálně založen, protože mě toho dost napadá

Vzorný pan president

     V Lokomotivě jsem hrál s Pepou Jenčovským /snad se mu dobře vede/ a ten jako bankovní úředník hrál na bankovních hrách / různé oborové, resortní, podnikové hry byla vymoženosti ROH = odborů/ proti pani ing. Václavu Klausovi. Říkal, a slyšel jsem to ještě několikrát, že Klaus, byl-li na střídačce, tak s knihou v ruce. Večer žádný chlast a žádné kolegyně, ačkoli to byl vlastní smysl her. Dnes s letuškam i je to nějak jinak. Jinak „ Klau a morálka“ je téma pro vědecké pracoviště.

Sportovci odedávna chlastali

     A byl problém nebyl upjatý a zase se nespustil. Zhruba šestnáctiletí dorostenci Žižky + trenér vyhráli turnaj v Meziměstí a byl lákavý návrh jít na pivo. Kdo musel ukázat občanku? Bořek Roháček. Opatrnost byla na místě. Boromeo cosi vyhrálo a na nádraží jsem koupil / na návrh kolektivu/ 1/3l lahvičku vína pro 10 maníků. Rodičové se zlobili. Za ta léta se snad nikdo nápadně neožral, ani v Račicích, kde dorostenci mezi muži vyhráli „obžundu“, místní známou slivovicí. Tam se jí dělalo tolik, že peckama spravovali cesty. Už tenkrát platila stoletá zkušenost, že nikotin je příšerně návykový a stačí pár cigaret. Na štěstí se na Žižkovi ani v Malšovicích nekouřilo a aktéři za to mohou být dodnes vděční.

     Vcelku se dařilo přesvědčit i velké hochy, že před hrou se mají vyspat a eventuelní flám nechat na jindy. Tak kluci zaspali pornopředstavení v Nymburce.

     V luxusním tělovýchovném středisku nebylo místo a pan Blažek nás ubytoval ve městě v malém hotýlku. Po večerce vypukla ve vedlejším pokoji velkolepá akce, pelest mlátila do zdi hůř než na Haďáku a další efekty jak v pečlivém pornofilmu. Tak co jste tomu říkali? Nic nevěděli.

Jinak se kluci měli k světu

     Na obřím žákovském turnaji na Petřinách jsme uprostřed nekonečného sídliště večer čekali, až nás pořadatel ubytuje. Konečně, ale ve 21,30 /byla pěkná zima/ dva muži chyběli ! Nabízel se dvanáctipatrák, 60 zvonků. Co teď? Na štěstí z okna hleděla dáma znalá poměrů a typla ten správný zvonek. Já bych to Vášovi Hesovi  a ……Ličkovi přál, ale co bych pak třeba blekotal paní Hesové a panu Ličkovi?  /Pan Hes by se možná smál/.

Kdo má máslo na hlavě?

     Roháček s Jiroutem cosi vezki na něčem přes město a úplně mi vypadlo proč. Bezpečně vím, že jsme ve skříni vezli jelínkovici – škatulovici a že jsme ji bezpečně zvládli.

Jak to, že ještě nevyhořel?

     Haďák většinou každého okouzlil. Snažil jsem se tam jezdit ještě jako volejbalový důchodce. Jednou jsem vyrazil brzy ráno, mrzlo, modré nebe, spousta sněhu. Coural jsem se z Rokytnice přes Říčky a a si ve 3 jsem byl u chalupy, kam asi mohli dojet naší odbíjenkáři, vyrazivší z Hradce v 9,26. Stmívalo se, začalo fest mrznout a sportovci nikde. Po marných pokusech se bez škod vloupat, zahrabal jsem bágl a spěchal k poslednímu vlaku. Cestou mě potkal jeden chalupář : nějaký opilci už táhnou! Hoši to vzali přes všechny dostupné hospody a přes kiosek. A to hlavní : přivlekli jednu totální mrtvolu, kterou mohli v rozjásanosti cestou klidně někde zapomenout. A za dvě hodiny mohlo být pozdě. Jedním ze zachránců byl chudák Venca Blecha, ověšený batohy. Výprava pak po kouzelnicku vytahovala nekonečné množství alkoholu. Na fotbalisty ale jsem asi nikdy neměli. Ti dokázali jet 3 dny nonstop, jedni žrali a pili, jiní točili a dělali dříví a zbytek spal.

Různé historky

Návrat z Liberce

     V prosince 1969 vypukla v Liberci kalamita – 30cm sněhu. Doprava se zastavila, lidi se brodili nebo na běžkách. Na nádraží nevěděli co, kdy a kam pojede. Najednou hláška  : vlak na Prahu. Jedeme do Prahy! Radovali se malšováci. Vlak se coural a nakonec zastavil úplně jinde, v Nové Pace, bezvýznamné stanici. Nezbylo než se v čekárně rozložit na stolech a lavicích, Pid na židli, a přežít k prvnímu rannímu motoráku.

Podchodem postupujte k metru !

     Vyvolávali kluci, když se vystupovalo ve Všestarech, kde nový učitel Zdeněk Háp zaváděl volejbal na ZDŠ. Uspořádali jsme žákovský turnaj, na který přijela Slávie Universita Olomouc!Už nevím, jak jsme se kontaktovali /žádné žákovské soutěže nebyly/ s panem asistentem Matějem, známým odborníkem. Společně jsme dumali o tom, že by se mohl založit nějaký dlouhodobý pohár po vzoru tenisu, což se časem stalo.

Roháčkův vzorový trénink

     Přišla doba tzv. TSM/ tréninkové středisko mládeže/. Co do  poci-důležitosti a převahy a převahy to patřilo na Slavii, Malšovice však nebylo možné jen tak obejít. Pánové ze Slávie dostali židličky a začali hodnotit tréninkový proces. Komické bylo, že na vlastním hřišti co do chlapců neměli skoro nic. Přišlapal trenér, kluci mu sebrali klíče od vagonu, vyházeli z oken míče, míčky, sítě atd. a nastal chaos. Jedni fotbálek, jiní se prali, plácali přes síť, dorostenci si sami něco naordinovali. Roháček se někde motal se 2 – 3 výtržníky. Nedoneslo se mi, co experti zjistili, snad si mysleli, že jim to dělám naschvál.

 

Asi první na světě !

     Od nepaměti bylo mezi mládeží včetně největších sympaťáků stahování sítě, zametání a uklízení největší potupou. V záchvatu „sebevražedné vychcanosti“ by si nechali všechno ukrást. Neuvěřitelně se však vytvořila  part / Pavlík, Macháček, Špína a další/, která sice již ligu nehrála, ale bylo jí možno svěřit klíče od hřiště a od věcí. Dokonce je samotné pustit na Haďák. Dodnes si to cením.

Od Žižky ke klíčovému ministrovi

   Žižka měl také velmi dobré dorostenecké  „béčko „   / i to bylo lepší než Slovan/ vedené panem ředitelem K.Komárkem. Hvězdou byl Bob Vobořil, ten si namluvil volejbalovou krásku Ilonu Páračkovou, v Malšovicích posléze dobře známou Bromovou. Byl to krásný pár, fotil jsem jim svatbu. Jejich Markéta vystudovala práva v Olomouci a tam si nabrnkla samotného Ivana Langera. Ilona jako ozdoba grémií a kongresů ODS tančila se všemi špičkami včetně V. Klause. Ještě nedávno psaly Lidové noviny /před volbami 2006/  : ….Davídek /Filípek, Arturek/ se rozběhl k tatínkovi, za ním babička …/pozn.fotografa :pěkná babička!/ . Celostátní význam Markéty  a jistě i babičky ještě dále vzroste.

     Ilonka někde na turnaji sbalila a nastěhovala si bývalého reprezentanta ….Stanča. Byl ceněn jako čahoun a přitom výborný nahravač. Viděli jsme ho kdysi s Boromeem v hale Sparty. U sítě dobrý, jinak kolem něho padaly primitivní míče. Kluci, odstrašující případ, takhle se to nehraje ! Stančo působil na Slávii a traduje se, že nadělal nesplatitelné dluhy. Prý s kabelou přišel a s kabelou odešel. Jinak byl fešák a svoje asi uměl.

     Vláďa Vobořil se ovšem jako otec se té slavné svatby zúčastnil a říkal, že se mezi nejvyšší honorací, politiky a miliardáři moc necítil.

Kockte – konec mezinárodní slávy

    Aby volejbal byl pro děti zajímavější, snažil jsem se o zahraniční zájezdy. Dostali jsme pozvání z Kockte, volejbalové vesnice, úplně u západní hranice NDR. Všechny antény byly obráceny k zátarasům. V roce 1974 jsme ještě měli dobrou pověst rozvracečů socialismu a zájezd se pro mě zvrhl / zatím co žáci dobře hráli/ v protirežimní chlastačku, která začínala na různých návštěvách už ráno. Místní zemědělské družstvo bylo specializováno na chřest /špargl/, luxusní zeleninu a hostitelé ho jistě předkládali, jak nejlépe uměli. Z výše uvedené příčiny dodnes nevím, jak vlastně špargl chutná. Mnifestaci česko-německého přátelství ale zaznamenali tamní komunisté a styky skončily.  Kockte se odmlčela a k nám už nesměla.

 

Andělíček byl při nás.

     Kupodivu se při tak rozsáhlé činnosti a nedůsledném rozhledu nestalo nic vážného, až na kotníky a prsty. Dneska se až divím, co rodiče povolili. Dorostenci Žižky jezdili občas stopem, dokonce dorazili včas i do Kremnice, docela výkon. Pro Boromeo jsem uspořádal, nikoho se neptaje stanový tábor u chovného rybníku Kačáku poblíž Broumovských skal. Kluci měli nářadí, lovili za ranního šera a pstruhy na másle už nakonec nikdo nechtěl, za  „palerma „ jsem je vezl domů. Nikdo nás nevyhodil. Venca +Víťa  /12-13/ šli v Poděbradech na limču, vlak ujel a oni dokázali dojet stopem, pokud se nemýlím. Na Haďáku hoši dostali mapu, kompas a úkol přečíst v Klášterci nad Orlicí. Vrátili se pod vedením Edy Havla v dobrém čase, i když to nebylo zrovna jednoduché. V Berlíně metro neříkalo …dveře se zavírají, ale zasyčelo, zaklaplo a mazalo. Na nástupišti čtyřpatrového Ostkreutzu zůstala v předvánočním zmatku půlka výpravy – našli jsme se. Kolikrát bylo koupání – teď bych se bál.

Nejen samá legrace

     Vedoucímu družstva Dvora Králové se v Malšovicích udělalo nevolno a brněla ho ruka, ne snad moc, ale vyhodnotili jsme to na nemocnici. Tenkrát bez řidičáku jsem jel s jeho embéčkem,  na internu  jsme došli pěšky. Asi za hodinu mi donesli hodiny a nějaké věci“ kluk přitom na hřišti ! Vymysle te si, že si tátu zatím nechávají.

Trenérův konec

     V souvislosti s přípravou TSM pátrali pánové ze Slavie       , jestli Roháček není náhodou homosexuál, sexuální pedofil se sadomaso sklony a pod . Kluci neprozradili jméno, snad správně tušili, že by důstojný pán mohl dostat přes dr. Slavisti si to mohli odpustit, po světě, i na Slavii, běhalo obětí a svědků zneužití dostatek.Do té doby mě to ani nenapadlo / dnes je situace jiná/ , i když já jsem  jistou zkušenost měl : V Praze jsem vážnému zájemci jako třináctiletý vyskočil z tramvaje. I tohle přispělo k tomu, že jsem se rozhodl skončit a vycouval  „jako Nixon z Vietnamu“.

     Minižáci vyrazili z Lanškrouna ve 4,30 přes Rudoltice, Českou Třebovou, Pardubice, pak dospěli do Malšovic, domácí se vzhledem k chatám, chalupám, babičkám atd. nedostavili. Nakonec se dva z těch lumpů uchytli a udělali m.j.volejbalovou kariéru /Přibyl, Svoboda/. Zájemců silně ubylo, osobní kouzlo se vytrácelo. Člověk se prostě unaví, dnes se říká „vyhoří“ a dokonce úměrně někdejšímu nadšení. Asi 10 let před tím jsem navštívil ing. Milana Nouzeckého,  „papíráka“ Strojíren Plotiště, Dynama a Slovanu, abych získal nějaké historické dokumenty. Dal mi balík lejster a otráveně řekl, nech si to. Potkal jsem i jiné, kteří zcela opustili svou zálibu, které se tolik věnovali a spálili mosty. Bylo třeba skončit se systémem : každý den do večera na hřišti, sobota 5,26 Havlíčkův Brod, neděle 5,32 Liberec a s posloucháním oprávněného : buď já , nebo to šílení,

Čest mé památce !

Chvála obyčejnosti.

     Je pěkné, že se můžeme pochlubit odchovanci a pozvat slavná jména. Úctyhodného věku se však Sokol dožil skrze nás průměrné, mrňavé, méně šikovné, které nikdo nelanaří, nikdo nekupuje a které baví za své peníze zahrát si OP nebo KP a zajít si s partou na pivo Za socíku odbíjenkáři nižších soutěží nebyli nijak milováni. Moc nepotřebovali, byli málo závislí a dost si dělali co chtěli, skoro jako trampové. U piva řešili, co povídá Svobodka.

     Ideálem nové doby je „SVOBODNÝ OBČAN“, který pilně pracuje, zaplatí a jede na lyže, na golf, na koně, na tenis, do fitka, do akvaparku. Jednou za 4 roky zaznamená na pitomosti na bilbordech, slib tisícikoruny a zvolí správné zastupitele.

     Srocování se do skupinek zavání nebezpečným kolektivismem až korporativismem /pozor na ismy!!!/. ba levičáctvím ! Jak je známo, třeba lyže, taška adidas, čokoládový krém jsou pravicové, snowboard, plasťák, batůžek nebo zeleninový salát jsou levicové /prof.ing. Václav Klaus, prezident ČR – opravdu jsem si to nevymyslel ! Podle této nezpochybnitelné logiky je volejbal jasně levičácký a podezřelý. Nepotřebujeme tričko s knoflíčky a značkové ponožky. Sami si uhrabeme, natřeme, nalajnujeme, spravíme, uklidíme. Zase se tak nějak vymykáme oblbujícímu systému. Což je podle mne dobře.

  Skandální paměti bývalého trenéra Roháčka

     Je známo, že vzpomínané události byly jinak nebo dokonce  nebyly vůbec. Pokud není o někom zmínka, ať je rád, kdoví co bych si vymyslel. Dále pak paměť zlobí, vidím chlapa a jméno je pryč. Myslím, že budoucí generace ocení zprávu z časů tak zhruba po třicetileté válce/jak to chápe dnešní mládež/, tj. asi od roku 1945. Píšu co mě právě napadá, takže nejen volejbal

Proč jsme měli tělocvičny , o když mrňavé ?

     Protože válka včas skončila. Němci chystali obranu města, v ulicích stavěny hradby z kostek a betonu. Rudá armáda by to byla rozsekala i s Šimkárnou, Zdravotkou, Zálabím atd. Z přízemních německých montovaných baráků stloukli sokolové „haly“ v Třebši, na Pouchově  a ve Všestarech. Malšováci opovrhli a pak litovali. Socík začal stavět 20let po válce.

Co bylo kolem roku 1950 – třeba

Auta s předním náhonem, lampová radia s dnešními pásmy DV, SV, KV, švýcarské trolejbusy na Nový Hradec, náklaďáky ba dřevoplyn, silon, drátové telfony, míče s vyjímatelnou duší, zašitou koženým šněrováním, lahvové pivo/dnes přece lepší/, kondomy, porno, ale hůře přístupné, parní vlaky a motoráky skoro tak rychlé jako dnešní kamery na 8 mm film, kvalitní foťáky na filmy.

 

     Co nebylo – magneťáky, CD, PC, snowboardy, skejty, motorové pily.,televize /zatím jen v USA, ale chystalo se/, mobily, zářivky, mikrovlnky, transistory, antikoncepční pilule, u nás teflon, diesely v osobních autech, VKV, satelity, epoxyd, cocacola, video