2. liga Malšovice 2014 - 2015 očima hráče

06.04.2015 23:00

Do dalšího ročníku soutěže 2. ligy mužů naskočilo celkově 14 malšovických borců, ačkoliv soupiska čítala hráčů 17 (Jakub Hroník, Tomáš Nosek ani Martin Votypka nakonec do hry nezasáhli). Z blokařů se soutěže účastnili – Jan Korábečný, Petr Metelka, Michal Ďurišík, smečaři – Marek Zahradník, Karel Šejvl, Kuba Hanzlík, Petr Soukal, Petr Vampola, nahrávači – Ondra Benek, Jirka Maršoun, Zdenda Podanný, univerzálové – Daniel Krejčí, Jan Marek, Petr Svoboda, libero – Lukáš Grunt.

 

Začátek soutěže poznamenala nerozehranost hráčského kádru. To je dáno tím, že jsme za celé léto objeli jeden jediný turnaj (Chlumec nad Cidlinou, 1. místo), na zbytek jsme se nebyli schopni sejít. Trenérské role se ujal Jan Marek, pod jehož vedením jsme do soutěže naskočili s odhodláním. Bohužel ona nerozehranost se promítla ve výsledku prvního domácího zápasu s „průměrným“ týmem z Dansportu, kde jsme brali pouze jednu výhru, ačkoliv jsme byli prakticky v kompletní sestavě ještě s Petrem Vampolou. V Chvaleticích jsme se rozehráli ke skvělému výkonu, nicméně je otázkou, zda jsme hráli tak dobře nebo Chvaletice tak špatně. Při pohledu na tabulku soutěže si každý může udělat obrázek; ano Chvaletice byli spíše krajským týmem a po celou dobu soutěže toto bez výjimky potvrzovali. Podobně jako s Dansportem jsme naložili i s domácím utkáním s Českou Třebovou. Tým průměrných hráčů využil naši nerozehranosti, v domácím prostředí bereme pouze dva body za hubenou výhru 3:2. Žďár nad Sázavou letos neměl konkurenci a právem mu patří první místo, i když kdo ví jak by vše dopadlo, kdyby Hrotovice neměli tak pomalý rozjezd. Ani my ani nikdo jiný ze Ždáru nepřivezl mnoho bodů, mohla nás těšit předvedená hra, kdy i v 7 lidech podáváme kvalitní výkon, škoda jen narušení životosprávy některých hráčů, tomu se asi bohužel nikdy nevyhneme. Se Střelicemi doma to byl konečně ten pravý malšovický koncert. Soupeře, který v konečném zúčtování obsadil překvapivé třetí místo, jsme k ničemu nepustili a poprvé a snad asi i naposled jsme prodali veškerý potenciál našeho týmu, bereme 6 bodů. Modřany na nás mají celkově smůlu, i když se nakonec potvrdilo, že kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe. Od postupu do druhé ligy, včetně kvalifikace, jsme s Modřanami hráli celkově pět zápasů, všechny dopadly v náš prospěch, ale Modřany jsou nakonec šťastnějším týmem, který se v soutěži zachránil. Nutno dodat, že po právu. Ačkoliv ve svých řadách nemá žádného velkého bijce, jedná se o komplexní tým, který jen málokdy objede zápas v menším počtu než je 10 hráčů. Po světlých i temných chvilkách nastává v dosavadním průběhu soutěže období temna, dvě prohry bez boje ve Dvoře, dvě domácí porážky s Hrotovicemi, do Hronova jsme si odjeli pro další dvě porážky, netřeba komentovat podprůměrné výroky Honzi Jakla, jenž jak známo příliš rozumu nepobral a kterého lze jednoznačně označit za „sympaťák roku“.

 

Druhou polovinu soutěže začínáme zbytečnými prohrami s Dansportem, o které se rovným dílem přičinili hostující hráči, náš výkon i rozhodcovské duo (chvílemi to vypadalo více na karetní mariáš než volejbal). Přichází dvě povinné výhry s trápícími se Chvaleticemi, jedna úporná výhra z České Třebové, dvě očekáváné porážky od lídra soutěže ze Ždáru n/S. Do Střelic odjíždíme v 6 lidech včetně nemocného Korase a Lukina, další nemocní a pracující zůstali doma. Právě tento dvojzápas společně s prohrami z úvodu soutěže (Dansport, Česká Třebová) nás pravděpodobně stály udržení v soutěži. V Modřanech jsme předvedli poslední záchvěv, moc dobře jsme věděli, o co se jedná a ač jsme k zápasu odjeli opět v úzkém kolektivu, semkli jsme naše síly. Se Dvorem doma bereme 3 body, těžká utkání, škoda opět druhého zápasu, kde jsme vedli už 2:0 na sety, odešli jsme však fyzicky. Hrotovický výlet netřeba komentovat. Poslední kolo nakonec skončilo dvěma porážkami s Hronovem. Kdyby existovalo pověstné „coby-kdyby“ a my dvakrát zvítězili za plný počet bodů, zachráníme se v soutěži napřímo, padali by Modřany, Ervěnice by šli do baráže. Bohužel na volejbalové „coby-kdyby“ se nehraje, ani nikde jinde.

 

Velký dík patří Pačesovi s Bobym za vedení zápasů a tréninků. V soutěži nám významně pomohli i kluci ze Slávie – Michal, Kuba Hanzlík, Zdenda a Karel Šejvl. Ačkoliv se nemohli účastnit vždy všech utkání, jejich přítomnost na hřišti byla kolikrát nezbytná pro odehrání zápasů, nemluvě o tom, že přispěli ke zkvalitnění hry. Mrzí mě, že i přes svou poctivost nedostal více příležitostí Karel Šejvl. Ona poctivost se naopak vrátila Ondrovi Benkovi, který se po mnoha sezonách v Malšovicích prosadil do role malšovické jedničky na pozici nahravače. Velký dík patří i naší věrné Terce Blechové, která byla přítomna u zápisu na všech zápasech.

Suma-sumárum – v soutěži se pro nás nakonec lámal chleba hned v úvodu – prohry s Dansportem (mrzí asi všechny), Českou Třebovou a prohry ze Střelic. Naše výkony poznamenala v řadě zápasů i nepřítomnost libera (ani Lukáš ani Tomáš v druhé polovině soutěže prakticky vůbec nebyli přítomni), o narušení životosprávy snad ani nemusím mluvit. V neposlední řadě je potřeba připomenout doslova tragickou docházku na tréninky některých hráčů, i těch, kteří se před sezonou dušovali, jak do toho půjdou. A bohužel i tito, chtějí hrát další ročník. Soutěž se nepodařilo udržet, což je velkým zklamáním i přesto, že bychom další ročník nepřihlašovali – chybí hráčská základna i finanční zázemí. Nyní vyvstává velká otázka nad tím, zda krajskou soutěž přihlašovat či nespojit síly se Slávií, vše ukáží jednání v následujících týdnech/měsíců.